Historické kočárky a panenky

…když měly věci ještě duši

Kočárky

Sbírat kočárky jsem začala v roce 2000. První kočárek jsem objevila na sběrném dvoře a kolečky mi připomínal můj kočárek pro panenky. Byl hodně poničený a tak jsem sundala roztrhané čalounění, vyndala asi 100 rezavých hřebíčků, smirkovým papírem obrousila rez z kovových částí a začala s renovací. To byly moje začátky.
Pak jsem sehnala dětskou košatinu, kterou jsem zresturovala a když se v roce 2002 narodil vnouček, tak v ní spinkal na terase. Byla to tzv. bužírková košatina. K ní jsem sehnala ještě sportovní kočárek také proutěný a když vnouček povyrostl, projeli jsme s ním město. Bylo zajímavé pozorovat pohledy kolemjdoucích. Chlapeček si tam pyšně seděl, všude viděl a dokonce si klekl a začal hopsat, protože kočárek byl tzv. šestipérák.
Další kočárek má zajímavý příběh, protože mi ho přivezli pracovníci Technických služeb, který byl vyhozen na skládce při jarním úklidu. Byl obalený kravským hnojem a jednalo se o sportovní kočárek z dřevěných latiček z roku 1905. Pečlivě jsem jej očistila a zjistila, že jde skládat. Byl to předchůdce golfového kočárku.
Tak se moje sbírka začala postupně rozrůstat. Většinu kočárků seženu ve velmi špatném stavu a tak nejdřívě pečlivě omývám, odrezuji, natírám, čalouním, peru, šiji nové boudičky a peřinky. Se zámečnickými pracemi mi pomáhá zámečník a nové dřevěné díly vyrábí truhlář. O to pak mám větší radost, když z torza kočárku udělám kočárek jako nový, ovšem s patinou stáří, když ho obléknu do dobových peřinek a boudu ozdobím záclonkami.
Ve své sbírce mám nejstarší kočárek, kterému se říkalo sedací vozík z roku 1880, je to trojkolka z vrbového proutí, kolečka jsou loukoťová s kovovou obručí. Do roku 1875 totiž nesměla čtyřkolová vozítka na chodníky. Ve většině případech tyto kočárky byly opatřeny plátěnou stříškou a přes nožičku byl přidělán jakýsi vak, pro případ deště nebo zimy a byly určené již pro sedící dítě.
Z dalších kočárků jsou to pak princezky, mnohdy je korbička zdobená zlatými ornamenty, nebo ornamentálním výpletem, boudička byla z voskovaného plátna a protože se nedochovala, šiji nové z koženky a snažím se zachovat i původní barvu, nebo promenádky, dále pak trakářky, ale i dřevěné kočárku pro panenky, kočárky pletené z proutí, ale také ze šén nebo provázků. Dále pak prošívané, módní v letech 1960 a tím mé sbírání končí. Novodobé kočárky již nemám kam dávat.

Kočárky často půjčuji na výstavy, ale mám určité bezpečnostní podmínky.

pro zvětšení klikněte na obrázek